Alchymista

27. srpna 2016 v 12:54 | adminka |  Recenze
Autor: Paulo Coelho
Překlad:
Pavla Lidmilová
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2005
Počet stran:
162

a

Vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou (jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost.

O téhle knize jsem hodně slyšela. A taky nestalo se nic jiného, než že jsem ji zařadila do svého dlouhého seznamu. Na databaziknih.cz je na rok 2016 Čtenářská výzva, která mě velmi zaujala. Najdete tam kolem 20 úkolů. Musíte přečíst knihu, kterou napsal někdo mladší 30 let, nebo musíte přečíst oblíbenou knihu z dětství. Na mě čekala kniha, která začíná stejným písmenem jako mé jméno. Měla jsem docela dilema, jestli si mám přečíst Americké bohy nebo Alchymistu. Nějak jsem ale měla náladu na něco filozofického. A tak se stalo, že jsem začala číst nejbožejší filozofickou knihu, co jsem kdy dostala do ruky.

Ten příběh je úžasný, perfektní, skvělý. Ani jsem nečekala, že mě tolik chytne a nepustí. Je to přesně o tom, co mi vrtá neustále hlavou. O osudu, náhodě, životě, poslání, budoucnosti. Santiago byl se svým životem spokojený. Staral se o své ovce, nic ho netrápilo, cestoval. Měl vše, o co stojí každý z nás. Měl rád svůj život. Přesto to nebyl život, který pro něj byl předurčen. To máte tak, jednou potkáte nějakého krále, ten vám řekne, že se máte vydat k pyramidám, čeká tam na vás poklad a takhle to prostě je. Zahoď všechno, co máš a jdi. Volba. Santiago byl přece spokojený, pak ale někdo přijde a poví vám, že takhle to být nemá. Docela šok. Santiago tomu ale věřil a poslechl. Na jeho cestě se mu přihodilo tolik špatných věcí, mockrát se přemlouval, aby pokračoval, chtěl se vrátit zpět, koupit ovce a žít jako předtím. Ale neudělal to. To kvůli znamením, o kterých mu pověděl král. Každého z nás totiž doprovází taková znamení celý život. Vedou nás směrem, kterým bychom měli jít. Často se ale stává, že je nevidíme. Jsme zaslepení dobou. Víme, jak bychom žít měli, ale už nevíme, co bychom opravdu chtěli. Jak žít tak, abychom se mohli na smrtelné posteli usmát a pomyslet si, že lepší to být nemohlo, že jsme opravdu prožili život a můžeme odejít.

Tím se dostáváme k tématu, které mě trápí už docela dlouho. Lidé dělají práci, která je nebaví, naopak je ničí, unavuje. Je mi jasné, že to vždy nejde, aby člověk dělal, co by ho bavilo, ale aspoň se pokusit. Nemusíme být kosmonauti, zpěvačky a kovbojové, ale sakra v práci trávíme šílené množství času. Měli bychom se snažit najít takovou, která nás bude bavit nebo nám aspoň bude něco dávat na oplátku, nějak nás naplňovat. Ta představa, že za pět let začnu chodit do práce a budu každý den už jen otrávená, mě neskutečně děsí. Tohle není pro mě. To nechci. Chci se radovat ze života. Když už nepůjdu směrem, kterým se mám pustit, aspoň chci být spokojená jako Santiago před setkáním s králem.

No a přesně o tom to je. Znamení. Santiago za nimi šel a objevil svět. Naučil se množství věcí, zamiloval se, stal se alchymistou, porozuměl poušti a hlavně se našel. Byl to obrovský risk. Sama nevím, jestli bych na to měla. Někdo vám něco řekne a vy se zvednete a jdete tam, kde jste nikdy nebyli, jste tam sami a objevujete. Zní to šíleně, ale nestojí to za to? To je život.

Tenhle příběh mi leží na srdci a taky tam zůstane. Je to taková překrásná pohádka. Můžu o tomhle snít celé dny, už si ale nejsem tak jistá, jestli to tam s mým životem dopadne. Skončím časem jako ostatní, budu pracovat od rána do noci a nic z toho nebudu mít? Nebo se odhodlám postavit se tomu, zvládnu i těžší časy a nakonec budu šťastná a spokojená se svým životem? Jsem docela zvědavá dámy a pánové.

Hodnocení: 100 :D /5
 

Zlodějka knih

13. srpna 2016 v 11:23 | adminka |  Recenze
Autor: Markus Zusak
Překlad:
Vít Penkala
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2014
Počet stran:
528

thief

Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem. Dlouho očekávané české vydání mezinárodního bestselleru.

Zdravím. Konečně jsem zpátky. S blížící se maturitou jsem nebyla schopna si přečíst žádnou jinou knihu než učebnici. I když vám hodně lidí řekne, že maturita je naprosto easy věc, pořád je to důležitá část života, kterou si musíte projít. Byl to stres. Vypila jsem spoustu kávy a snědla dost sladkostí. Přečetla jsem nespočet stránek učiva, chodila nervózně po chodbách školy a brblala si, co jsem si chtěla zapamatovat. Nakonec jsem tam nacválala, mluvila 15 minut a bylo. Tolik měsíců očekávání a nervů ze mě spadlo téměř v okamžiku.

Docela mi trvalo, než jsem se opět rozečetla. Zlodějku jsem četla skoro dva měsíce. Byla jsem pořád v první půlce knihy a posunovala se po pěti stranách. Šílené. Konečně ale přišel ten chtěný zlom. Knihu jsem dočetla během týdne a už jsem stihla přečíst i další, která mě úplně dostala, ale o tom v další recenzi. Na jednu stranu jsem ale ráda, takhle se můžu do čtení zamilovávat pořád dokola. :)

Teď konečně ke Zlodějce. Na tu jsem se chystala už obrovsky dlouho. Film už byl v kinech před dvěma lety a od té doby mám tu knihu doma a kouká na mě. Dojem jsem trochu pokazila tím, že jsem ji četla takovou dobu. Naštěstí je tak dobrá, že se mi i tak zamilovala.

Co se asi líbí všem, a já nejsem výjimkou, tak to, že příběh vypráví smrt. To je naprostá nádhera. Až tak často se to v knihách nevidí a já si to moc užila. Zase trochu jiný pohled na svět. Líbí se mi, jak smrt mluví o duších, o tom, kolik mrtvých za války byla nucena odvést na onen svět i o tom, jak ji Liesel uchvátila. I když jedna z posledních scén byla tragická (mám na mysli bombardování), tak na ní bylo něco krásného. Totiž, když smrt odnášela všechny nám známé duše. Nevím, bylo to kouzelné. Především při popisu Hansovi duše, jak je lehoučká a přivítala ji s otevřenou náručí.

Celkově postava Hanse je úžasná. Má obrovské srdce. Miloval svoji ženu, Liesel, sousedy, Maxe a dovolím si říct, že nejspíš i lidi, které neznal. Pomohl, kde se dalo. Když dal chleba židovi při pochodu do Dachau, to byl vrchol jeho štědrosti. Byl potrestán až nepřiměřeně, ale i tak to udělal. Tohle je pořád aktuální situace. Když se něco takového děje na ulici, třeba když je někdo přepaden, někdo má nějaké zranění a leží uprostřed chodníku, šílená spousta lidí jen stojí a kouká. Jen hrstka z nás vykročí a zasáhne. Za tohle Hanse obdivuji.

Kdo asi další mohl přirůst k srdci? Že by Liesel? Jistě. Hlavní hrdinka. Děvče, které bylo naprosto a dokonale okouzleno knihami. Nic lepšího se nemůže stát. :) Našla v nich takovou vášeň, naučila se postupně číst, rozumět těžším slovům. I když Ilse kradla knihy, pořád byla tak nějak nevinná, a nikdo se na ni za ty kráděže ani nemohl zlobit. Byla válka, nemohla si knihy kupovat, ale ona je tak milovala, co mohla jiného dělat? Když začala číst ve sklepě, kde se schovávali před nálety, žasla jsem. Bylo to nádherné. Jak jí byli všichni vděční. Byla schopná odvést pozornost od toho, co se děje, od strachu o život, o rodinu, o známé, o své domovy. Takové mladé děvče. A pak že neexistují kouzla. :)

Moc jsem se těšila na film. Nevím, jak se to stalo, ale zase tolik mě neuchvátil. Trošku z toho viním dabing, měla jsem si to najít s titulky. Možná to bylo také to, že několik věcí bylo ve filmu jinak a tak nějak to pozměnilo význam. Nebo je kniha jednoduše až moc dobrá. :D

Rozhodně všem knihu doporučuji. Je to jedna z těch, kterou by si měl každý přečíst. Vidět válku z pohledu Němců má také něco do sebe. Ne všichni byli zaláskovaní do Vůdce tak, jak si myslíme. Bylo to trochu jinak. Možná prostě občas vidíme jen to, co vidět chceme.

Hodnocení: 5/5

Smrt krásných srnců

3. února 2016 v 6:32 | adminka |  Recenze
Autor: Ota Pavel
Nakladatelství: Academia
Rok vydání: 2008
Počet stran: 113

sdfsdfd

Soubor sedmi povídek, které jsou soustředěny především okolo postavy Pavlova tatínka. Pavel je mistrný lidový vypravěč. Jeho povídky mají jednoduchou dějovou osnovu, ale díky jadrnému podání a původu ve skutečnosti jsou velice oblíbené. Dominantní úlohu ve všech povídkách sehrává řeka Berounka, její okolí a Křivoklátsko, tamní příroda, kterou ostatně celá Pavlova rodina tolik milovala.
Úvodní povídky knihy se jmenuje Nejdražší ve střední Evropě. Tatínkova láska k přírodě a to hlavně k rybářství vyvrcholí tím, že se rozhodne koupit rybník údajně plný kaprů. Netrvalo mu to dlouho, než se mu podařilo najít rybník, který by k prodeji byl, a to za deset tisíc korun. Prodal mu jej jakýsi doktor Václavík, který působil velmi seriózním dojmem. Tatínek chvíli ještě s nákupem otálel, neboť tenkrát deset tisíc bylo docela hodně. Doktor, aby ho přesvědčil, jak výhodná je to koupě, hodil do vody kus housky. Z hloubky se najednou vynořila velká kapří tlama a houska nenávratně zmizela kdesi v rybníce. Tatínek byl šťastný, jak výhodná je to koupě. Veden láskou k rybám si nedovedl představit, že by se mohlo jednat o podvod. Blížila se doba výlovu a šťastný tatínek pozval všechny známé, zkrátka se slavilo a všichni se těšili na bohatý výlov. Rybáři zahájili výlov, jehož výsledkem však byl jediný kapr. Tatínek samozřejmě poznal rybu, byla to ta, která s vervou zhltla onu housku. Všichni se smáli, jen Pavlovi rodiče z toho byli nešťastní.
Uplynula řada let. Pavlův tatínek se živil prodejem ledniček a vysavačů. Jednoho dne za ním přišel i pan Václavík, který sháněl ledničku. Tatínek pookřál a okamžitě myslel na odplatu. Samozřejmě však nedal na sobě nic znát a tvářil se tak, jako by na vše už dávno zapomněl. Sehnal panu doktorovi přenádhernou ledničku, s mramorovou deskou navrch. Byla velmi drahá, stála deset tisíc tři sta, ale tatínkovi se podařilo přesvědčit Václavíka, že člověk na jeho úrovni by měl mít jen to nejkvalitnější. Tatínkova odplata však byla sladká. Lednička navenek působila opravdu dokonale, ale chyběl jí chladící mechanismus. A tak stejně, jako kdysi tatínek koupil rybník bez ryb, koupit nyní pan doktor vlastně jen hezčí bednu.
Ve stejnojmenné povídce Smrt krásných srnců se tatínek vypraví za protektorátu do svého milovaného lesa, aby sehnal nějaké vydatné jídlo pro své syny, kteří odcházejí do koncentračních táborů. Vůbec ho však nenapadne, že vlastně riskuje svůj vlastní život. Zpočátku mu ale štěstí nepřeje a na jeho háček se ne a ne nějaká ta ryby chytit. Rozhodne se tedy, že si půjčí od strýčka Proška psa a uloví srnce. Přes různé útrapy se mu to podaří a dopraví srnce domů. Právě toto poslední vydatné jídlo před nuceným odchodem do koncentračních táborů pravděpodobně zachránilo jeho kamarádům život, který za války byl plný utrpení a skomírání. Další povídky jsou Ve službách Švédska, Kapři pro wehrmacht, Otázka hmyzu vyřešena, Králící s moudrýma očima.
Ota Pavel dokázal v jedné jediné knížce zachytit komické příběhy a zároveň strastiplné a bolestné. Je jedním z mála autorů, který se dokázal věnovat jak útrapám války, tak i době veselí a štěstí. To jen svědčí o jeho uměleckých kvalitách.

Pokračujeme s díly k maturitě. Tuhle knihu jsem v seznamu neměla, ale nakonec jsem ji vyměnila za Mistra a Markétku, to vše jen kvůli obsáhlosti. Výměny ale nelituji, tahle kniha se skvěle čte. Je vtipná, krásná, smutná, zoufalá a nešťastná zároveň.

Osudy Pavlova tatínka jsou velice rozverné. Člověk si říká, že tolik neúspěchů přece člověk nemůže zažít. Ale ono to tak bude. Pokud člověk žije poměrně dlouho, je dost pravděpodobné, že ho tolik neúspěchů potká. Zároveň toho ale Pavlův otec mnoho zažil. Má nespočet vzpomínek, ať už jsou veselé nebo ne. Vychoval dobře své syny, staral se o ně a o manželku, jak nejlépe dovedl. Ten pán měl úžasný život.

Nebylo povídky, která by se mi nelíbila. Všechny mají své kouzlo. Která mi ale utkvěla v hlavě jako nejvíce zdrcující - Králíci s moudrýma očima. Člověk si říká, že už rodina všechno těžké zvládla. Pavlovi rodiče se měli jakž takž dobře, pracovali, ale měli svůj klid. Objeví se šance, jak si naposledy zkusit vydělat velké peníze. Tak jede Pavlův otec na soutěž s králíky. Já tušila, že se to nevyvede, ale strašně moc jsem mu přála, aby se to povedlo. Byla jsem z toho smutná. Představa, jak se trmácí jako troska pěšky domů podél řeky, je naprosto strašná. Hnal se za penězi, aby se rodina měla dobře, až ho to nakonec položilo.

Kniha je útlá a příjemná. Čte se nádherně a všem ji doporučuji.

Hodnocení:5/5
 


Hamlet

2. února 2016 v 8:27 | adminka |  Recenze
Autor: William Shakespeare
Překlad:
Martin Hilský
Nakladatelství: Academia
Rok vydání: 2009
Počet stran:
149

sdasd

Hamlet je slavná tragédie pojednávající o jednom dánském královském rodu. Hamletovi zemře otec, král dánský, a hned záhy si jeho ovdovělá žena (vystupující jako Královna) vezme za muže králova bratra, Claudia (vystupující zde jako Král).
Zde začíná náš příběh, a sice asi dva měsíce poté, co král zemřel. Horacio, jeden z nejvěrnějších služebníků, je přivolán stráží na cimbuří, protože viděli ducha, který vypadal úplně stejně jako bývalý král. Přizvou tedy i Hamleta, která si s otcem povídá a zjistí, že Claudius jej ve spánku zabil tím, že mu nakapal jed do ucha. Hamlet slíbí, že otcovu smrt pomstí...
Hra poukazuje, že touha po moci se nezastaví před ničím. Ušlechtilí zabíjí, poddaní se poklonkují a čest či ctnost jsou výsadami hrdinů.

Tady není moc o čem mluvit. Hamleta už jsem četla podruhé. Chtěla jsem si příběh k maturitě oživit.

A jak já miluji tragédie. Je to poměrně krátká hra, která má v sobě všechno. Vyskytuje se v ní duch,to nám zastupuje trochu nadpřirozených jevů. Hamlet chce pomstít svého otce - vzrušující zápletka. Do hry nám vstupují herci jako takové rozptýlení před velkým zničujícím koncem. Drahá Ofelie, jediná naprosto nevinná, která byla životem krutě ušlapána. Horacio, jediný věrný přítel Hamleta, který při něm stojí až do samého konce a vlastně i potom. Shakespeare je prostě můj král.

Je to trochu neoriginální, ale jsem dokonale zamilovaná do Hamletova slavného monologu. Je to tak pravdivé a zdrcující. Dokonce tak moc, že ho sem musím dát. :D

Být, nebo nebýt? Tak se musím ptát!
Je důstojnější trpělivě snášet
kopance, rány, facky osudu,
nebo se vrhnout proti moři útrap
a rázem všechno skončit? Zemřít, spát!
Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce,
ukončí všechna trapná trápení
lidského těla. Jaké větší přání
by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt.
Ve spánku snad i snít. Tady to vázne.
Jaké sny zjevují se po smrti,
když vyvlékli jsme se z tělesných pout?
Při tomhle couvnem. Tahle okolnost
nám prodlužuje dlouhé přežívání.
Protože kdo by strpěl krutost světa,
svévoli tyranů a posměch blbců,
zhrzenou lásku, nedobytné právo,
nadutost úřadů, zavilost malých,
s níž ničí všechno, co je přerůstá,
kdo by to snášel, kdyby stačilo
jen jednou bodnout a mít rázem pokoj?
Kdo by dál nesl těžký náklad žití,
necítit strach z čehosi po smrti,
z neznámých krajů, odkud nikdy nikdo
se dosud nevrátil, strach, který nám
svazuje ruce a nutí nás žít,
jak nechcem, místo vznést se do neznáma?
Tak myšlení z nás dělá zbabělce.
Vždyť plnokrevné odhodlání dlouhým
rozumováním chřadne, ztrácí dech,
a co mohlo být útočné a rázné,
se najednou jen pomotá a zmate,
až z toho není nic. Tiše, jde sem
půvabná Ofelie. - Vílo, vzpomeň
v modlitbách na mé hříchy.

Asi před dvěma měsíci jsem byla v kině, kde se promítal Hamlet z londýnského divadla. Byl to nádherný zážitek. Hamleta hrál můj milovaný Benedict Cumberbatch a všechno bylo prostě perfektní. Efekty úžasné, herci skvělí. Skoro jsem zapomněla, že jsem v kině a hra se přede mnou vážně neodehrává. Dlouho na to budu vzpomínat.

Hodnocení: 6/5

Lakomec

2. února 2016 v 8:06 | adminka |  Recenze
Autor: Jean-Baptiste Poquelin
Překlad:
Vladimír Mikeš
Nakladatelství: Artur
Rok vydání: 2008
Počet stran:
84


hhhhh

Lakomec je asi nejznámější Moliérovou komedií. Hlavní postavou je lichvář a necitelný lakomec Harpagon, který je pro peníze schopen obětovat vše, i rodinu a děti. Ztráta jeho bohatství pro něj představuje ztrátu smyslu bytí a ztrátu zdravého rozumu. Jeho postava je tragikomická a představuje Moliérův důkaz o tom, že peníze přirozeně deformují charakter a mezilidské vztahy.

Už dočítám poslední díla k maturitě. Pak budu volná. Mám z toho ale smíšené pocity. I když chci číst knížky, které jsem si koupila nebo si je prostě chci přečíst už nějakou dobu, tak to čtení k maturitě má něco do sebe. Ty díla v seznamu nejsou jen tak pro nic za nic. Něčím jsou originální a jedinečná, jinak by tam nebyla. Myslím, že mi to bude scházet.

Co se týče Lakomce, tak ten mě tak nenadchl. Hra je to dobrá, občas i vtipná, ale ten námět mě nějak neoslovil. Harpagon je slepě zamilovaný do svých peněz, všichni ostatní jsou zamilovaní do sebe, celá rodina měla umřít na moři, ale všichni zázračně přežili, nakonec se i šťastně shledali. Nevím. Čekala jsem něco jiného.

Samozřejmě tady můžeme diskutovat o tom, jak jsou v téhle době lidi zatížení na peníze a majetek. Stejně tak Harpagon. Zabil by své dítě kvůli bohatství. Tímhle je dílo stále aktuální, přesto se mi ale do příběhu nechodí ta zápletka se znovunalezenou rodinou. Už je to takové přeplácané.

Stále jsem ale toho názoru, že by si to měl každý přečíst. Můžete aspoň vidět, co s lidmi dělají peníze. Mezi mé oblíbené se ale drama nezařadilo.

Hodnocení: 3/5

Kam dál