Únor 2014

Stephen King

21. února 2014 v 8:28 | adminka |  Autoři
Zbožňuji ho. Jeho knihy jsou vážně perfektní. King je neskutečně talentovaný. Vždy zápletku zaplete mnohem víc, charaktery všech postav změní, a přece to vypadá, že to tak má být. U některých knih si řeknete, že už to prostě přehání, ale přece po ní sáhnete znovu. Ještě jsem nenarazila na žádnou jeho knihu, která by se mi nelíbila. Ale taky jich k přečtení ještě dost zbývá. :) Což je skličující, protože je chci všechny přečíst, ale zároveň jsem moc ráda, že mi jsou některé příběhy stále neznámé. Jen ta představa, že už nebude žádný King, který by mi zastavil dech, je přímo příšerná.

king

pseudonym: Richard Bachman

Stephen Edwin King (* 21. září 1947, Portland, Maine) je americký spisovatel hororů, jeden z nejproduktivnějších a čtenářsky nejúspěšnějších autorů současnosti. Řada jeho knih a povídek byla zfilmována. Mezi jeho slavná díla patří knihy Carrie, To, Mrtvá zóna a série Temná věž, ve filmovém zpracování prosluly především na jeho dílech postavené snímky Vykoupení z věznice Shawshank a Zelená míle.

Jeho kariéra spisovatele začala prakticky už v roce 1959, kdy se svým starším adoptovaným bratrem Davidem vydali místní noviny Dave's rag (5 centů za výtisk). Od roku 1962 studoval na Lisbon High School (Lisbon, Maine), kde se svým přítelem Chrisem Chesleyim vydali v roce 1963 sbírku 18 povídek s názvem People, Places and Things - volume I.

O rok později publikoval dvoudílnou knihu The Star Invaders. První dílo, které bylo veřejně publikováno, byla povídka I was a Teenage Grave Robber (Byl jsem mladistvým vykradačem hrobů) a vyšla v časopise Comics Review v roce 1965. V roce 1966 ukončil úspěšně studium na střední škole a dostal stipendium na univerzitu.

Roku 1970 absolvoval univerzitu v Oronu, obory angličtina a tvůrčí psaní se zaměřením na učitelství. Rok nemohl najít práci učitele, a tak pracoval v prádelně a psal povídky, které prodával do pánských časopisů. V lednu 1971 se oženil s Tabithou Spruce. Seznámili se v univerzitní knihovně v Maine - Orono, kde oba pracovali během studia. První povídku Skleněná podlaha, mu vydali v časopise Startling Mystery Stories. Povídky, které napsal zpočátku tvorby, byly časem vydány v knize Night Shift "Noční směna".

Na podzim 1971 začal učit na střední škole v Hampdenu, i když finanční situace rodiny se tím příliš nezlepšila. Na jaře 1973 prodal svůj první román Carrie, který mu brzy vynesl velký honorář za prodej paperbackových práv a stal se bestsellerem. Po tomto románu se začal psaním živit. Přestěhoval se na jih Maine poblíž matky, která onemocněla. Do její smrti napsal knihu Prokletí Salemu ( Jerusalem's Lot).

Po smrti matky žil v Boulder (Colorado) kam umístil děj další knihy The Shining (Osvícení). V roce 1975 se vrátil do Maine, kde se usadil v oblasti jezer v západním Maine. Na tomto místě dokončil knihu Svědectví (The Stand) a Mrtvou zónu (Dead Zone). Po několika stěhováních po Maine si roku 1980 pořídil druhý dům v blízkosti Bangoru, kam se nastěhoval, aby mohl vyučovat tvůrčí psaní na univerzitě Maine - Orono.

S manželkou Tabitou mají tři děti: Naomi Rachel, Joa Hilla a Owena Phillipa. Je i dědečkem svých tří vnoučat. Jeho předkové pochází z Irska a Skotska. Měří asi 193 cm a váží okolo 90 kg. Má modré oči, světlou pleť a husté tmavé vlasy. Nosí vousy, občas knírek, a brýle, které nosí již od dětství kvůli těžké oční vadě. Společně s manželkou se zapojil do mnoha charitativních akcí a zajišťuje stipendia pro středoškoláky.

Po dočtení knihy Řbitov zvířátek jsem se rozhodla, že Kingovi napíšu dopis. Tak se také stalo. Čekala jsem na odpověď asi dva měsíce, i když zázrak byl už jen to, že nějaká odpověď přišla.
King je opravdu vytížený, takže jsem nemohla čekat, že mi napíše, jak moc si váží toho, že si někdo udělal čas a napsal mu dopis. Přišla mi už předepsaná zpráva. ,,King nic nepodepisuje." Přesto mě velmi potěšil Kingův, i když natištěný, podpis na konci dopisu. :)


Spáč v úvalu

20. února 2014 v 19:10 | adminka |  K zamyšlení
Tuhle báseň mám moc ráda. Sice je trochu smutná, ale to je to, co ji dělá tak skvělou. Rimbaud patřil k ,,Prokletým básníkům". Jejich básně hledají krásu v ošklivosti. Snažili se lišit od společnosti. Nechtěli žít podle pravidel. A to se mi líbí. :)

Spáč v úvalu / Spáč v údolí ve francouzském originálu
C'est un trou de verdure où chante une rivière,
Accrochant follement aux herbes des haillons
D'argent; où le soleil, de la montagne fière,
Luit: c'est un petit val qui mousse de rayons.
Un soldat jeune, bouche ouverte, tête nue,
Et la nuque baignant dans le frais cresson bleu,
Dort; il est étendu dans l'herbe, sous la nue,
Pâle dans son lit vert où la lumière pleut.
Les pieds dans les glaïeuls, il dort. Souriant comme
Sourirait un enfant malade, il fait un somme:
Nature, berce-le chaudement: il a froid.
Les parfums ne font pas frissonner sa narine;
Il dort dans le soleil, la main sur sa poitrine,
Tranquille. Il a deux trous rouges au côté droit.
***
Spáč v úvalu v překladu Vítězslava Nezvala
Toť díra zeleně, v níž tiše zpívá řeka,
vlévajíc do travin svůj stříbroskvoucí cár,
kam z pyšných pahorků sluneční světlo stéká,
toť úval se sluncem, jež ztrácí zde svůj žár.
Vojáček bez čapky a s nachýlenou šíjí
spí s ústy dokořán v modravé řeřiše
pod mráčkem, z kterého se proudy světla lijí
až na zem do trávy, kde leží na břiše.
Má nohy v kosatcích, spí, usmívá se sladce,
jak děcko v nemoci, když přitulí se k matce.
Přírodo, zahřej ho, je velmi chladný rok!
S nehybným chřípím spí za rosy, která studí,
spí s rukou složenou na svojí klidné hrudi
a dvěma ranami má prostřelený bok.

Tento text byl zkopírován z tohoto serveru.

Na žlutý papír...

18. února 2014 v 17:38 | adminka |  K zamyšlení
Tahle báseň bude něco jako uvítání. I když je trochu depresivní. Chtěla bych totiž psát. Takže jsem si začala vést deník a je taky čas na psaní recenzí. Proto tenhle blog. Snad to vyjde. :)
Tahle báseň je z knihy (a taky filmu) The Perks of Being a Wallflower - Ten, kdo stojí v koutě. Hodně mě zasáhla. Ani vlastně nevím proč. Jestli je to tím, jak je pravdivá. Možná. Je na ní krásně vidět realita. Jak je všechno úžasné, když jsme malí, ale jak tak dospíváme, zjišťujeme, že nic vlastně nebylo skutečné.

Na žlutý papír se zelenými linkami napsal báseň, kterou nazval "Chops", protože tak se jmenoval jeho pes a právě o něm ta báseň byla. Učitel ji ocenil jedničkou a zlatou hvězdou a jeho máma ji pověsila na dveře od kuchyně a četla ji všem příbuzným. Téhož roku vzal otec Tracy děti do zoo a v autobuse jim dovolil zpívat. Narodila se mu sestra s malinkými nehtíčky a téměř žádnými vlasy. Táta s mámou se často líbali a děvče od naproti mu poslalo valentýnku podepsanou několika křížky. Musel se zeptat táty, co ty křížky znamenají. Táta ho každý večer ukládal do postele a ani jednou nevynechal.

Na bílý papír s modrými linkami napsal báseň, kterou nazval "Podzim", protože zrovna taková roční doba byla a báseň byla o ní. Učitel ji ocenil jedničkou a požádal ho, aby se vyjadřoval jasněji. A máma ji na dveře od kuchyně nikdy nepověsila, protože byly nově natřené. Od jiných dětí se dozvěděl, že otec Tracy kouří doutníky a nedopalky nechává na lavici a že občas vypálí díru. Téhož roku dostala jeho sestra brýle s tlustými skly a černými obroučkami a děvče od naproti se smálo, když jej pozval, aby se s ním šlo podívat na Santu. Od dětí se dozvěděl, proč se jeho máma s tátou tolik líbají. A táta ho už nechodil večer ukládat do postele a byl naštvaný, když ho o to s brekem prosil.

Na papír vytržený ze sešitu napsal báseň, kterou nazval "Otázka nevinnosti", protože právě na to se chtěl zeptat své dívky a právě o tom ta báseň byla. Učitel ji ocenil jedničkou a zvláštně si ho měřil. Jeho máma ji na dveře od kuchyně nikdy nepověsila, protože jí ji neukázal. Téhož roku otec Tracy zemřel a on zapomněl konec Apoštolského vyznání. A přistihl sestru, jak to dělala s jedním klukem na verandě za domem. Táta s mámou se nelíbali, dokonce spolu ani nemluvili. Děvče od naproti nosilo tolik make-upu, že se často rozkašlal, když jej líbal. Ale stejně jej líbal, protože tak se to přece dělá. A do postele se ukládal sám ve tři ráno, zatímco táta hlasitě chrápal.

Proto na zadní stranu hnědého papírového pytlíku napsal báseň, kterou nazval "Absolutní nula", protože právě o tom ta báseň byla. Sám si ji ocenil jedničkou a pak se řízl do obou zápěstí a báseň pověsil na dveře od koupelny, protože tentokrát měl pocit, že by až do kuchyně nedošel.
© Stephen Chbosky (The Perks of Being a Wallflower)