Červenec 2014

Oceán na konci uličky

18. července 2014 v 11:06 | adminka |  Recenze
Autor: Neil Gaiman
Překlad: Petr Caha
Nakladatelství: Polaris
Rok vydání: 2013
Počet stran: 184

gaiman


Svoje dětství si pamatuji živě… Věděl jsem strašlivé věci. Ale věděl jsem, že se rodiče nesmí dozvědět, že o nich vím. Vyděsilo by je to.

Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich uličky. Nejmladší z nich, Lettie, tvrdila, že jejich rybníček je oceán, přes který sem připluly za staré země. Její maminka říkala, že si to Lettie nepamatuje správně, protože to bylo dávno, a stará země se stejně potopila. A Lettiina babička tvrdila, že se mýlí obě, protože si starou zemi nemohou pomatovat. Taky říkala, že skutečná stará země se nepotopila, ale vybuchla.

S Gaimanem už mám zkušenosti, takže když jsem zjistila, že vychází nová kniha, byla nutnost si ji koupit. Když jsem si přečetla jeho NIkdykde, okouzlil mě tolik, že se stalo povinností kupovat jeho knížky.

Byla jsem ohromně zvědavá, jaký Oceán na konci uličky bude. Můžu říct, že naprosto předčil má očekávání. Kniha mě pohltila od první strany. :)

Není od věci občas sáhnout po takové knize, kde se nám realita zdá naprosto nezajímavá a nedůležitá. Gaimanovi hrdinové jsou většinou děti. Myslím, že to je dobře. Při četbě si uvědomíme, jak je dětství kouzelné. Věříme na věci, které nám v dospělosti přijdou absurdní. Máme radost z maličkostí. Jednou za čas si to připomenout není na škodu.

Hempstockovic farma je dokonalá. Tak moc bych se tam chtěla podívat, chtěla bych nechat Hempstockovic ženy, aby mi uvařily úžasné jídlo a aby se přede mnou bavily o jiným světech, jako by to byla samozřejmost. Taky bych chtěla vidět Oceán. Ach jo. Ta kniha byla skvělá. :D

Oceán na konci uličky má obrovskou moc. Po přečtení jedné kapitoly se mi udělalo tak nevolno, že jsem opravdu nebyla schopná něco pozřít. Tohle se mi zase tak často nestává. Bylo to nepříjemné, ale zároveň jsem z toho měla velkou radost. Tohle dokázala slova na téhle stránce! Kdyby někoho zajímalo, co to bylo za část - byla to část s vytahováním červa z nohy. Fuj.

Knihu doporučuji na tisíckrát! Jsem z ní nadšená. :)

Hodnocení: 6!/5 :D

Snídaně u Tiffanyho

15. července 2014 v 12:13 | adminka |  Recenze
Autor: Truman Capote
Překlad: Jarmila Fastrová
Nakladatelství: Euromedia Group
Rok vydání: 2005
Počet stran: 96

tiffany's

Capotova novela Snídaně u Tiffanyho je sice prózou nepříliš rozsáhlou, svým významem se však řadí k základním dílům moderní americké literatury. V jistém smyslu může být její skromný objem známkou kvality; jeto právě omezená plocha krátkého literárního útvaru, co se stává prubířským kamenem spisovatelova talentu a dovedností - schopnosti rychlé a výstižné charakteristiky, psychologické kresby, smyslu pro dějový spád...
Hlavní hrdinka knihy, Holly Golightlyová, je dívka lehčích mravů, která má za sebou tvrdé dětství a chce za každou cenu dosáhnout úspěchu. Protože to neumí jinak, používá k tomu svého osobního kouzla a slabůstek starších bohatých pánů. V koutku srdce však touží po klidném a spořádaném životě, který jí symbolizuje nábytek z obchodního domu Tiffany. Ačkoliv byla v době vydání knihy televize teprve v počátcích, Capotovi se přesně podařilo vystihnout nastupující životní styl určovaný reklamou. Snídaně u Tiffanyho se tak stala barvitým obrazem amerického snu zasazeného do ulic kouzelného a jedinečného města - New Yorku.

Hodně jsem o Snídani u Tiffanyho slyšela. Největší chválu jsem slýchávala na film, ale jak to tak bývá, chtěla jsem si nejdřív přečíst knihu. A myslím, že jsem udělala dobře. Trochu mě odrazovalo hodnocení, protože mnoho lidí psalo, že je kniha nudila, film je daleko lepší, apod.

Jsem ráda, že jsem se vrhla na knihu, protože se mi moc líbila, a nejsem si jistá, jestli by to tak bylo, kdybych se nejdříve podívala na film. Na film se jistě co nejdřív chystám. :)

Mrzí mě, že je kniha tak krátká - četla se skvěle - zvládla jsem to za dva dny, kdybych se hodně snažila, tak bych to jistě zvládla i za den. Postava Holly je okouzlující. Je velmi chtěná a elegantní. Moc se těším na Audrey Hepburn, myslím, že nešlo vybrat lepší Holly.

Její způsob života vás možná trochu vyděsí, ale zároveň po něm tak trochu toužíte. Všechno bere na lehkou váhu, zahrává si s muži. Většina žen by chtěla být v její kůži. Moc mě pobavila scéna v jejím bytě, když si na šestou večerní pozvala velké množství mužů. To, jak byl každý z mužů překvapen, že to není intimní schůzka, ale je to místnost plná dalších nápadníků. Tohle dokáže jen Holly.

Přemýšlím ale nad tím, jak se Holly cítila. Když třeba ležela v posteli nebo když relaxovala ve vaně. Byla nešťastná? Chci říct, její život vypadal zábavně, ale přece jen se cítila, jakože nikam nepatří. Měla taky těžké dětství. Takový život nejspíš něco stojí. Už se nemůžu dočkat filmu. Tuším, že si ho zamiluji stejně jako knihu.

Hodnocení: 5/5

Předčasný pohřeb

13. července 2014 v 17:52 | adminka |  Recenze
Autor: Edgar Allan Poe
Překlad: Josef Schwarz
Nakladatelství: Mladá fronta
Rok vydání: 1970
Počet stran: 196

POE

Devatenáct krátkých povídek rozmanitých žánrů, zahrnujících náměty hrůzy založené na přírodních katastrofách a neobyčejných přírodních jevech, náměty fantastické s filozofickým podtextem, náměty absurdní a humorné (Pád doMaelströmu, Rozhovor Eirose s Charmionem, Rukopis nalezený v láhvi, Senzace s balónem, Tři neděle v týdnu, Na slovíčko s mumií, Von Kempelen a jeho objev, Mystifikace, Obchodník, Dělat lva, O šizení jako exaktní vědě, Anděl pitvornosti, Ďábel ve zvonici, Předčasný pohřeb, Podlouhlá bedna, Démon zvrácenosti, Sud vína amontilladského, Černý kocour, Zrádné srdce). Autor v těchto povídkách neobvyklých námětů zhusta předurčuje literární vývoj příštích desítiletí, ba i celého století.

Edgara mám moc ráda. Už dřív jsem od něj četla pár povídek, takže jsem se na něj těšila.
Tato kniha je plná povídek, o kterých jsem nikdy neslyšela, tak jsem nevěděla, co mám čekat. Některé mě mile překvapily, některé mě trochu zklamaly. Ale všechny nemůžou být perfektní, že? U některých jsem se nutila k přečtení, jen abych už mohla jít na další.
Některé jsou strašlivé a šíleně zajímavé. Například Podlouhlá bedna se mi moc líbila. Ale některé byly na můj vkus až moc odborné a nudné.
Těm, kteří už se s Poem setkali, knihu určitě doporučuji. A těm, kteří o něm uvažují, bych zezačátku doporučila jinou knihu (Zlatý skarabeus). Tahle by vás mohla odradit.

Hodnocení: 4/5

Neviditelný

2. července 2014 v 15:35 | adminka |  Recenze
Autor: C.D. Payne
Překlad: Richard Janda
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2012
Počet stran: 284

payne

Nová kniha autora kultovní série Mládí v hajzlu. C. D. Payne tentokrát přináší lehce absurdní příběh sedmatřicetiletého chlapíka, klasického "losera", který jednoho dne v rozčilení zavolá popleteně na psa, čirou náhodou tak vysloví jakousi kouzelnou formuli a stane se neviditelným. Tato nová schopnost je pro něj velmi přínosná - může si například obstarat peníze menší krádeží v bance, špehovat manželku a mnohé další.

O této kniha jsem dlouho uvažovala, pořád jsem se ale nedostala k tomu, abych si ji koupila. Potřebovala jsem nějaký impuls. Tím se stala autorova autogramiáda. Když jsem se dočetla, že přijede, bylo rozhodnuto - valila jsem do knihkupectví pro knihu. Nechala jsem si ji podepsat, ale do čtení jsem se stále neměla. Až teď - po téměř roce - jsem ji vytáhla. Nevím ani proč. Šmejdila jsem v knihovně, co bych si teď tak přečetla, a připadala mi jako skvělý nápad.

Už na začátek je nutno říct, že kniha je humorná a hlavně oddechová. Nečekejte nějaké velké čtení. Čte se to skvěle, zasmějete se, ale žádná moudra světa vám to nedá. Občas si člověk prostě potřebuje odpočinout a vytáhnout takovou knihu. Já si to čtení moc užila. Těšila jsem se na další zápletku a novou vtipnou situaci.

Kniha nepostrádá také trochu toho sexu. Bez něj by to nejspíš nebylo ono. I když někdy už nezbývalo, než nad Axelem jen žasnout. Ten chlap snad nemá žádné zábrany?

Zajímalo by mě, jak to dopadlo s Bobem/Brucem. Přece jen ho můžeme považovat za strůjce všeho toho zmatku.
Takový konec jsem nečekala, ale vlastně nevím, co jsem čekala. Jak by tohle mohlo skončit? Pro Axela už asi nebylo návratu. Toto zakončení je ještě to milosrdnější.

Vážně doporučuji. Na internetu jsem se setkala s negativními komentáři, přesto si ale myslím, že kniha je skvělá. Pokud budete chtít relaxovat s kávou/čajem a něčím k zakousnutí nebo při opalování v parku, tahle kniha není rozhodně špatný nápad. :)

Hodnocení: 5/5