Únor 2015

Padesát odstínů šedi

22. února 2015 v 11:17 | adminka |  Recenze
Autor: E.L.James
Překlad: Zdenka Lišková
Nakladatelství: XYZ
Rok vydání: 2012
Počet stran: 615

grey

Padesát odstínů šedé je první díl erotické trilogie, kterou napsala E. L. James a zaujala tak čtenáře po celém světě. Studentka literatury Anastasia Steel má za úkol zpracovat rozhovor s úspěšným a bohatým podnikatelem Christianem Greyem (Grey = angl. šedý, odtud název knihy 50 odstínů šedé) Na domluvenou schůzku přijde muž, který Anastasii neuvěřitelně přitahuje. Je okouzlující, krásný, neuvěřitelně chytrý, svůdný a hrozivý. Nezkušená a nevinná dívka poprvé zažívá pocit, že nějakého muže chce. Z jedné strany ji odrazuje jeho záhadná rezervovaná osobnost a z druhé strany se mu strašně touží přiblížit. Starší a zkušený Christian není schopen odolat klidné kráse, důvtipu a nezávislému duchu mladé dívky. Ať chce nebo ne, musí si přiznat - touží po ní, chce ji... ale za svých vlastních podmínek. Anastasia je šokovaná i vzrušená Christianovými nezvyklými erotickými chutěmi. Váhá, ale není schopná mu odolat. Vášnivý živočišný vztah odkrývá jejich tajemství i temné sexuální touhy.

Ano, došlo to i ke mně. Neměla jsem v plánu to číst, ale když přišla možnost, řekla jsem si, že si tedy udělám na knihu svůj vlastní názor. Bratrova přítelkyně mi ji přinesla a řekla mi, že si ji musím přečíst. Nevzdorovala jsem. Navíc jsem byla zvědavá na popisování erotických scén. :D

Ptáte se, jak to dopadlo? Já jsem spokojená. Nestala jsem se odpůrcem. Knihu jsem četla, kdykoliv to jen šlo. Musela jsem vědět, co se bude dít dál. A jak jinak jsem se těšila na další sexuální části, kterých je tam vážně požehnaně. :D

Čte se to lehce, není to žádná složitá literatura. Nazvala bych to odpočinkovou četbou s trochou vzrušení. Nedovedu si tedy představit, že by se tohle skutečně někomu stalo. Potkáte ,,dokonalého" muže, který vám chce neustále naplácat a nabídne vám k podepsání šílenou smlouvu, díky které budete jeho otrok. To se vážně děje?! Neříkám, některé Christianovi praktiky nebyly až tak zlé, byly dokonce velice rajcovní, ale je to trochu děsivé. Všeho moc škodí. :D

Ale myslím, že každou ženu to trochu rozproudí, při některých scénách jsem prostě nemohla přestat číst, srdce mi bušilo jako o závod. Někdy žasnu, co dokážou slova napsaná na papíře.

Uvidím, jestli si přečtu i další díly, moc mě to k nim netáhne. Ale tak když se objeví příležitost, zkusit to můžu. :)

Hodnocení: 4/5

Esej o tragédii

11. února 2015 v 17:26 | adminka |  Recenze
Autor: Elizabeth LaBan
Překlad: Štěpán Hnyk
Nakladatelství: Host
Rok vydání: 2014
Počet stran: 285

esej

Tim Macbeth, sedmnáctiletý albín, nedávno přestoupil na prestižní Irvingovu školu, jejíž motto zní: "Vejdi, přítele najdi a přítelem se staň." Ale přítel je to poslední, co Tim hledá - doufá jen, že absolvuje poslední ročník, aniž by vzbudil příliš pozornosti. Ale navzdory své snaze zůstat nenápadný se zamiluje do hvězdy ročníku Vanessy, přítelkyně nejoblíbenějšího studenta na škole. K Timovu překvapení Vanessa jeho lásku opětuje, ale pokud by to někdo zjistil, mohlo by to otřást jejím společenským postavením. Tim a Vanessa navážou utajovaný vztah, ale navíc se musí vypořádat s esejem o tragédii, závěrečnou prací posledního ročníku, kterou zadává nejpřísnější učitel na škole.

Kniha je psána střídavě z pohledu zamilovaného Tima a také Duncana, studenta posledního ročníku, který odhaluje celou pravdu o Timovi a Vanesse.

Esej o tragédii je působivý příběh o zapovězené lásce a o tom, kam až jsou lidé schopni zajít, aby si uchovali svá tajemství.

Knihu jsem si přála k Vánocům. Nejspíš bych ji nechtěla, popis knihy ve mně vyvolal spíš pocit četby pro puberťáky. Když jsem se ale podívala na hodnocení knihy, musela jsem znovu zvážit své rozhodnutí. Esej o tragédii má slušný ohlas a mnoho pozitivních komentářů. Změnila jsem tedy názor.

A vůbec toho nelituji. Je pravda, že to není žádné složité čtení. Kniha se čte skoro sama, je to spíše takový oddech, ale příběh je to náramný. Musela jsem číst dál a dál, abych se dozvěděla, co vlastně byla ta tragédie. Neobjevila jsem žádnou nudnou pasáž, prostě jsem jen četla. Těšila jsem se, až si večer lehnu a znovu se ponořím do příběhu. :)

Příběh je vyprávěn přes Tima a Duncana. To mě hodně bavilo, občas skočit do mysli toho druhého, vidět situaci z jejich pohledu. Bylo to zajímavé. Duncan se poučoval z Timových chyb a rozvíjel se, to je v příběhu moc pěkně vymyšlené.

Celou dobu jsem Timovi držela palce. Chtěla jsem, aby zapadl a vyšlo mu to s Vanessou. Autorka si pro nás připravila složitější a smutný konec. Ale co, vždyť je to Esej o tragédii. :D
Hodně jsem si oblíbila profesora Simona. Vždy se objevil s vdolečky nebo muffinem a sděloval svá moudra ohledně eseje. Například zamyšlení nad slovem relevance = význam. Má opravdu každá maličkost nějaký význam? To, že si ráno zapomenete svačinu, jste nuceni si koupit tyčinku v sámošce a náhodou je to jedna z těch dvaceti výherních. Nebo nestihnete tramvaj a v té další, na kterou jste museli čekat patnáct minut, sedí váš bývalý partner, tak se dáte do řeči a po pár schůzkách se dáte zase dohromady. Záleží vážně jen na takových drobnostech? Tahle kniha vás donutí se nad takovou otázkou zamyslet.

Bylo to opravdu skvělé počteníčko. Doporučuji všem. :)

Hodnocení: 5/5

Cujo

2. února 2015 v 20:50 | adminka |  Recenze
Autor: Stephen King
Překlad: Tomáš Vodák
Nakladatelství: Gemini
Rok vydání: 1998
Počet stran: 245

cujo

Příběh se odehrává v Castle Rocku v létě roku 1980. Jeho zdánlivý pokoj naruší bernardýn nakažený vzteklinou. Z milého a přítulného psa se stává hrozná bestie, která terorizuje Donnu a jejího syna Tada uvězněné v rozbitém autě, a kolem není nikdo, kdo by jim pomohl...

King je můj oblíbenec. Má tetička ho má taky moc ráda a často ho probíráme. Při jedné takové rozmluvě mě zaujala, když začala mluvit o téhle knize. Řekla mi, že tahle kniha je jiná. ,,Cujo není zase tak fikce. Něco takového se prostě může stát, a proto mě ta kniha děsila víc než ty fiktivní." Už jsem byla jako ryba na háčku. Tu knihu chci! :D Samozřejmě jsem si ji koupila.

Jestli jsem už konečně našla Kingovu knihu, která by mě zklamala? Bohužel. Jako obvykle jsem četla jako zblázněná a nechala jsem se příběhem úplně pohltit. Byly i chvilky, kdy se na mě náš zlatý retrívr jen podíval a já se ho začala bát.

Líbí se mi Kingovy starty. Příběh prostě jen tak začne. Na co přehnaný úvod? Jste jednoduše v ději a zorientujte se sami. Miluji to. :)

Kniha není členěná na kapitoly. Nemám to ráda, ale tentokrát jsem byla mile překvapena. King vždy jen oddělil odstavec a vy jste se octli u úplně jiné části příběhu. Tyhle skoky jsem si v knize hrozně oblíbila, když jsem uviděla nový odstavec, těšila jsem se, co přijde. Úžasně vymyšlené.

Když je řeč o jiných částech příběhu. Občas byl příběh vyprávěn prostřednictvím Cuja - u těchto pasáží jsem jen žasla. Takové vcítění se do kůže psa, který je nakažen vzteklinou! Je to tak bezvadně popsané, že jsem si to musela občas přečíst dvakrát. :D Při čtení těchto stránek se k vám připlíží lítost. Lítost nad psem, který je vzteklý a nekontrolovatelně chce vraždit. Je to tak. King je jednoduše mistr. A moje tetička taky, protože bez ní bych se k téhle knize možná nedostala!

Hodnocení: 5/5

Trailer k filmu! :D