Květen 2015

Na západní frontě klid

18. května 2015 v 19:48 | adminka |  Recenze
Autor: Erich Maria Remarque
Překlad: František Gel
Nakladatelství: Naše vojsko
Rok vydání: 1967
Počet stran: 174

f

Popisuje krutou realitu války a hluboké odtržení od civilního života německých vojáků vracejících se z fronty. Román podrobně výstižně představuje válečnou realitu takřka s novinářskou precizitou. Neukazuje heroický boj vojáků na frontě, ale soustřeďuje se na jejich utrpení a nesmyslnost celého konfliktu, zvýrazňuje tragédii generace, "jejíž prvním povoláním bylo vyrábění mrtvol".

Maturita se pomalu ale jistě blíží, tak nastal čas, občas si něco z povinné četby přečíst. Měla jsem z knihy obavy, ale naprosto mě dostala.

,,Ty bláho!" znělo mi v hlavě asi po dvacáté straně. Téma války mě nikdy nebralo, proto jsem byla tak překvapená. Jak to do háje ten Remarque napsal tak chytlavě? Je pravda, že se nezabývá popisy bitev. Spíš se věnuje pocitům vojáků a podmínkám, v kterých se pohybují.

Co knize dodává pořádný říz? Jsou to věty, které vás donutí přestat vnímat okolní svět. Například popis raněného koně, který se zamotal do vlastních střev, anebo voják, který právě přišel o celou spodní část těla, přesto má ale cigaretu v puse a pár metrů ještě pokračuje v běhu. Zamrazí vás, protože i když možná nechcete, víte, že to je realita. Tohle se děje.

Paula jsem si hrozně oblíbila. Zažila jsem s ním spoustu příšerných, děsivých, radostných chvil. Trpěla jsem, když mu postupně válka zabíjela všechny kamarády, s kterými byli přinuceni do války jít. Nakonec i Katcza, který měl přežít společně s Paulem. Na druhou stranu ale přemýslím, jestli to nebyl pro Paula dobrý konec. Tak jak mnohokrát polemizoval, nejspíš by se nedokázal začlenit do společnosti. Byla by to pro něj muka a nakonec by se třeba zabil i sám. Možná ne, ale co kdyby.

Válka je v knize popsána naprosto přesně. Jako nepochopitelná, nesmyslná blbost. Spousta nevinných, nic netušících lidí musí zemřít, jen aby si nějací velikánové něco dokázali. Zbytečnost.

Knihu doporučuji všemi deseti. Remarque si zaslouží poklonu.

Hodnocení: 5/5

Život po životě

7. května 2015 v 19:48 | adminka |  Recenze
Autor: Raymond A. Moody jr.
Překlad: Boris Jaroš, Irena Jarošová
Nakladatelství: Odeon
Rok vydání: 1991
Počet stran: 324

žpž

Trilogie nejvýznamnějších knih R.A. Moodyho shrnuje "vzpomínky" lidí, kteří přežili svoji klinickou smrt se záběry poskytující prostor lidské naději. Moody v knize Život po životě seznámil čtenáře s výsledky svého výzkumu na téma: co člověka čeká po smrti. Shrnul vzpomínky lidí, kteří přežili klinickou smrt, a zjistil, že vjemy při umírání jsou u různých lidí podobné. Dokonce prý je podobnost tak velká, že lze specifikovat několik samostatných znaků, s nimiž se setkala většina lidí, kteří stáli na prahu smrti.

Právě tato kniha, kterou napsal v 70. letech, byla první vědeckou prací o výzkumech jevů mezi životem a smrtí. Její závěry jsou ale dodnes pro část odborné veřejnosti naprosto nepřijatelné.

Tuhle knihu máme doma odjakživa. Neustále jsem si říkala, že si ji musím přečíst, obzvlášť, když mi o ní pořád básnil taťka, který není žádný vášnivý čtenář. Když ji přece přečetl on a líbila se mu, musí to být něco. Téma smrti mě fascinuje a velmi zajímá, nikdy jsem se ale ke knize nedostala nebo neodhodlala. Tomu jsem ale učinila přítrž! :D

Jednoduše nastal čas. A musím říct, že nelituji. V posmrtný život věřím už hodně dlouho, tahle kniha mě jen utvrdila a to hodně. Je nacpaná tolika různými prožitky smrti obrovského množství lidí! Netušila jsem, že se něco takového při klinické smrti stalo tak velkému počtu lidí. A to ještě nemluvě o tom, že autor uváděl případy jen z Ameriky. Naprosto úžasné!

Nejdříve se lidé vznášejí nad svým tělem, ať už je to v nemocnici nebo někde na silnici. Prochází tunelem, který končí světlem. Setkávají se se Světelnou bytostí, která jim promítá jejich skutky a jejich myšlenky. Zeptá se jich, jestli svých činů litují nebo jestli jsou spokojeni se svým životem, jestli dostatečně milovali. Někdy jim řekne, že ještě nenastal jejich čas. Možná ti lidé také uvidí úžasné zářící město. Cítí naprostý klid a mír. Cítí pohodu a lásku. Ani se jim vlastně nechce odejít, ale vzpomenou si na rodinu, o kterou se musí postarat. Někteří viděli nešťastné duše, které se trápily. Pravděpodobně sebevrazi.

Dílo je plné poznatků a dohadů. Pravda nemusí být nic z toho. Ani sám autor vám nevnucuje názor o posmrtném životě, jen konstatuje, proč by to mohlo být reálné. Objevuje se zde i část o pekle, která mě dost vyděsila. Jsem celkem zvědavá na to, co je po smrti. A když nebude nic, nejspíš se to už nedozvím, ne? :D

Hodnocení: 5/5

Nezadaná

7. května 2015 v 18:07 | adminka |  Recenze
Autor: India Desjardins & Magalie Foutrier
Překlad: Miluše Krejčová
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2014
Počet stran: 64

nz

Po několika bolestných rozchodech se Nezadaná rozhodla, že bude žít sama, bez partnera a spokojeně. Když si ale po nějaké době uvědomí, že jediný muž, který ji v poslední době viděl nahou je její lékař, musí se zamyslet... Je opravdu single život tak skvělý?

Měla jsem chuť koupit si komiks. Žádný pořádný komiks se mi nikdy do ruky nedostal, pokud nešlo o fotoromán z Bravogirl nebo časopis Witch. :D Nezadanou bych nenazvala pořádným komiksem, přesto je to ale něco jiného, nového.

Je to útlá kniha, takže její přečtení vám zabere asi 15 minut. Není to nic, z čeho bych měla čtenářskou euforii, ale moc jsem se pobavila. Některé části jsou naprosto perfektní. A většina bohužel (naštěstí) více než pravdivá. Co mě opravdu rozesmálo byla Dámská jízda. Jak výstižné. Ženské konverzují o celulitidě a o tom, že by měly začít cvičit. Když hlavní hrdinka přinese tác s cupcakes a prohlásí, že je to o osvětlení a zrcadlech, všechny přikývnou a vrhnou se na dortíky.

Ilustrace se moc povedla, každý detail je hodně pěkně zpracovaný. Každá žena by něco takového měla mít v knihovně. Pokud se budete cítit pod psa, můžete se usadit s horkou čokoládou, přečíst si Nezadanou, a život vám už nebude připadat tak k zbláznění. :)

Hodnocení: 4/5