Září 2015

Memento

18. září 2015 v 6:18 | adminka |  Recenze
Autor: Radek John
Nakladatelství: Československý spisovatel
Rok vydání: 1989
Počet stran: 288

dfdf

Memento je román o narkomanech. Tato věta říká sice to nejdůležitější, ale zdaleka ne všechno. Především nevypovídá o tom, že autor pojal svou prózu jako svědeckou výpověď - nikoli jako příběh "o nich", ale jako "jejich" příběh. Čtenář se dostává do středu dění, do života těch, kteří propadli droze, pro něž se stává fetování hlavním či spíše jediným smyslem života, kteří se sesouvají po šikmé ploše sebezničující vášně k naprosté zkáze.

V Mementu nečteme poučení, varování, výstrahy, ale pronikáme do lidských osudů, bytostně cítíme, jak málo stačí, aby se život člověka zhroutil do marného a bezútěšného živoření.

No páni. Tohle téma mě zajímalo, proto jsem si knihu napsala na seznam maturitní četby. Jak to tak bývá - nelituji.
Sice mi chvíli trvalo, než jsem se začetla, ale to, co přišlo potom! Nemohla jsem se od knihy odtrhnout, už už jsem chtěla jít spát, ale ještě jsem musela číst dál, jen abych věděla, jak to s Michalem dopadne.

Už jsem slyšela množství přednášek o drogách, viděla jsem dost videí nebo filmů, ale Memento je něco úplně jiného. Vše vidíte očima narkomana, což pro mě byla obrovská zkušenost. To, jak závislí lidé jednají, jsem nikdy moc nechápala. Udělají všechno pro drogu. Ale po přečení knihy jsem zjistila, jak myslí a co prožívají. A je to teda pecka.

Jakmile se Michal dostal už poměrně hluboko, neustále se snažil přestat. Pořád si opakoval, že tahle dávka je ta poslední, rozlučková. Nikdy se tak ale nestalo. Zase začal fetovat, zase ho kvůli něčemu zavřeli, zase byl na pokraji života a smrti. Některé pasáže mě vážně děsily. Párkrát se stalo, že jim někdo málem exnul. Byla jsem vyděšená. Tohle je každodenní život drogově závislých?

John při psaní knihy s narkomany hodně trávil čas a já ho za to obdivuji, musí to být pěkný nápor, tohle vidět naživo. Nevím, zda bych to zvládla, kniha byla až dost. :D Michalův osud mě dost zklamal, já v něj stále věřila, tak jako vlastně všichni. Neustále jsem čekala, že si tu jednu dávku odpustí a půjde vše líp. Ale ono ne. Skončilo to přesně tak, jak to končívá. Je to krutá pravda, já zapomněla, co vlastně čtu.

Všem knihu moc a moc doporučuji. Získáte úplně jiný náhled na věc.

Hodnocení: 5/5