Kulička

4. prosince 2015 v 6:09 | adminka |  Recenze
Autor: Guy de Maupassant
Překlad: Břetislav Štorm
Nakladatelství: SNKLHU
Rok vydání: 1956
Počet stran: 138

gfdg

Výbor z povídek jednoho z nejlepších francouzských novelistů 2. pol. 19. stol. zahrnuje tři námětově příbuzná díla: Kuličku, Slečnu Fifi a U Tellierů. Autorova novelistická prvotina "Kulička", o níž francouzský kritik A. Thibaudet výstižně poznamenal, že Maupassant "nenapsal už nikdy nic lepšího jenom proto, že dokonalost se nedá překonat", líčí příběh nevěstky, která svou lidskostí a nefalšovaným vlastenectvím zahanbí licoměrné, sobecké měšťáky. Námět je čerpán z doby války prusko-francouzské, stejně jako děj povídky "Slečna Fifi", jež rovněž oslavuje vlastenectví a statečnost ženy, vyřazené z "počestné" měšťácké společnosti. Povídka "U Tellierů" odsuzuje ostře honoraci provinčního města.

No to mě podržte. Jak se do takové útlé povídky vejde tak silný příběh? Prvních pár stran bylo o popisu, to je nevyhnutelné, ale jakmile se dostavník s cestujícími rozjede, to je jízda. Z povídky mi bylo hezky, bylo mi smutno, bylo mi zle, cítila jsem obrovskou nespravedlnost. Co to je za svět?

Tohle dělení na lidi z vyšších vrstev a ty podřadnější. Kdo to vymyslel? Jsou to kraviny. Že má někdo víc peněz většinou neznamená, že je to lepší člověk. Bývá to právě naopak, což je v téhle povídce jasně ukázané. Při tom jejich hladovění jsem si říkala, tak jo, neznají se osobně, tak nevědí, co je Kulička zač. Potom se s nimi rozdělí o jídlo, které Kuličce mimochodem docela sprostě všechno sežerou. Dámám se líbí její názory, začínají ji mít v oblibě. Je mi zle, když si na to vzpomenu. Když jim pověděla, co po ní Prušák chtěl, odsoudili ho a bránili Kuličku. Po pár dnech, kdy už byli nespokojení, začínali ale obracet. Proč? Báli se o sebe, neměli svůj komfort, chtěli utrácet svoje peníze, ale nemohli, dokud se Kulička nevyspí s Prušákem. Takže obrat. Je to děvka, stejně spí se všemi, jeden Prušák nic není, je to špína. Co to je?! Potom část, kde zapíjejí výhru a posmívají se jí. Bylo mi vážně zle. S tímhle se setkáváme dennodenně a je to hnus.

Ale co ještě má přijít? Oni po ní potom ještě flušou. Ona se pro ně obětovala, přinutili ji k něčemu, co nechtěla udělat, aby je ušetřila starostí. A oni ji pomlouvají dál a ani jí nedají jídlo při cestě nazpět. Nikdo z nich. Jediný Cornudet aspoň chápal, co se tam stalo. Zatočí vám to žlučí.

Kéž by tahle kniha nebyla už aktuální, ale myslím, že bude aktuální vždycky. Jsem z toho opravdu smutná.

Hodnocení: 5/5
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama