Hamlet

2. února 2016 v 8:27 | adminka |  Recenze
Autor: William Shakespeare
Překlad:
Martin Hilský
Nakladatelství: Academia
Rok vydání: 2009
Počet stran:
149

sdasd

Hamlet je slavná tragédie pojednávající o jednom dánském královském rodu. Hamletovi zemře otec, král dánský, a hned záhy si jeho ovdovělá žena (vystupující jako Královna) vezme za muže králova bratra, Claudia (vystupující zde jako Král).
Zde začíná náš příběh, a sice asi dva měsíce poté, co král zemřel. Horacio, jeden z nejvěrnějších služebníků, je přivolán stráží na cimbuří, protože viděli ducha, který vypadal úplně stejně jako bývalý král. Přizvou tedy i Hamleta, která si s otcem povídá a zjistí, že Claudius jej ve spánku zabil tím, že mu nakapal jed do ucha. Hamlet slíbí, že otcovu smrt pomstí...
Hra poukazuje, že touha po moci se nezastaví před ničím. Ušlechtilí zabíjí, poddaní se poklonkují a čest či ctnost jsou výsadami hrdinů.

Tady není moc o čem mluvit. Hamleta už jsem četla podruhé. Chtěla jsem si příběh k maturitě oživit.

A jak já miluji tragédie. Je to poměrně krátká hra, která má v sobě všechno. Vyskytuje se v ní duch,to nám zastupuje trochu nadpřirozených jevů. Hamlet chce pomstít svého otce - vzrušující zápletka. Do hry nám vstupují herci jako takové rozptýlení před velkým zničujícím koncem. Drahá Ofelie, jediná naprosto nevinná, která byla životem krutě ušlapána. Horacio, jediný věrný přítel Hamleta, který při něm stojí až do samého konce a vlastně i potom. Shakespeare je prostě můj král.

Je to trochu neoriginální, ale jsem dokonale zamilovaná do Hamletova slavného monologu. Je to tak pravdivé a zdrcující. Dokonce tak moc, že ho sem musím dát. :D

Být, nebo nebýt? Tak se musím ptát!
Je důstojnější trpělivě snášet
kopance, rány, facky osudu,
nebo se vrhnout proti moři útrap
a rázem všechno skončit? Zemřít, spát!
Nic víc. Ten spánek uspí bolest srdce,
ukončí všechna trapná trápení
lidského těla. Jaké větší přání
by člověk mohl mít? Spát, zemřít, nebýt.
Ve spánku snad i snít. Tady to vázne.
Jaké sny zjevují se po smrti,
když vyvlékli jsme se z tělesných pout?
Při tomhle couvnem. Tahle okolnost
nám prodlužuje dlouhé přežívání.
Protože kdo by strpěl krutost světa,
svévoli tyranů a posměch blbců,
zhrzenou lásku, nedobytné právo,
nadutost úřadů, zavilost malých,
s níž ničí všechno, co je přerůstá,
kdo by to snášel, kdyby stačilo
jen jednou bodnout a mít rázem pokoj?
Kdo by dál nesl těžký náklad žití,
necítit strach z čehosi po smrti,
z neznámých krajů, odkud nikdy nikdo
se dosud nevrátil, strach, který nám
svazuje ruce a nutí nás žít,
jak nechcem, místo vznést se do neznáma?
Tak myšlení z nás dělá zbabělce.
Vždyť plnokrevné odhodlání dlouhým
rozumováním chřadne, ztrácí dech,
a co mohlo být útočné a rázné,
se najednou jen pomotá a zmate,
až z toho není nic. Tiše, jde sem
půvabná Ofelie. - Vílo, vzpomeň
v modlitbách na mé hříchy.

Asi před dvěma měsíci jsem byla v kině, kde se promítal Hamlet z londýnského divadla. Byl to nádherný zážitek. Hamleta hrál můj milovaný Benedict Cumberbatch a všechno bylo prostě perfektní. Efekty úžasné, herci skvělí. Skoro jsem zapomněla, že jsem v kině a hra se přede mnou vážně neodehrává. Dlouho na to budu vzpomínat.

Hodnocení: 6/5
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama