Srpen 2016

Alchymista

27. srpna 2016 v 12:54 | adminka |  Recenze
Autor: Paulo Coelho
Překlad:
Pavla Lidmilová
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2005
Počet stran:
162

a

Vyprávění o cestě španělského pastýře za zakopaným pokladem, vycházející z příběhu o splněném snu ze sbírky Tisíc a jedna noc, je zároveň výzvou k naplnění vlastního osudu i poznáním posvátnosti světa, v němž žijeme. Na cestě za oním dvojím pokladem, plné zkoušek a důležitých setkání, je třeba dbát všech znamení a s neustálou trpělivostí a odvahou (jako alchymista sledující proměnu obyčejného kovu ve zlato) přetvořit samu svou osobnost.

O téhle knize jsem hodně slyšela. A taky nestalo se nic jiného, než že jsem ji zařadila do svého dlouhého seznamu. Na databaziknih.cz je na rok 2016 Čtenářská výzva, která mě velmi zaujala. Najdete tam kolem 20 úkolů. Musíte přečíst knihu, kterou napsal někdo mladší 30 let, nebo musíte přečíst oblíbenou knihu z dětství. Na mě čekala kniha, která začíná stejným písmenem jako mé jméno. Měla jsem docela dilema, jestli si mám přečíst Americké bohy nebo Alchymistu. Nějak jsem ale měla náladu na něco filozofického. A tak se stalo, že jsem začala číst nejbožejší filozofickou knihu, co jsem kdy dostala do ruky.

Ten příběh je úžasný, perfektní, skvělý. Ani jsem nečekala, že mě tolik chytne a nepustí. Je to přesně o tom, co mi vrtá neustále hlavou. O osudu, náhodě, životě, poslání, budoucnosti. Santiago byl se svým životem spokojený. Staral se o své ovce, nic ho netrápilo, cestoval. Měl vše, o co stojí každý z nás. Měl rád svůj život. Přesto to nebyl život, který pro něj byl předurčen. To máte tak, jednou potkáte nějakého krále, ten vám řekne, že se máte vydat k pyramidám, čeká tam na vás poklad a takhle to prostě je. Zahoď všechno, co máš a jdi. Volba. Santiago byl přece spokojený, pak ale někdo přijde a poví vám, že takhle to být nemá. Docela šok. Santiago tomu ale věřil a poslechl. Na jeho cestě se mu přihodilo tolik špatných věcí, mockrát se přemlouval, aby pokračoval, chtěl se vrátit zpět, koupit ovce a žít jako předtím. Ale neudělal to. To kvůli znamením, o kterých mu pověděl král. Každého z nás totiž doprovází taková znamení celý život. Vedou nás směrem, kterým bychom měli jít. Často se ale stává, že je nevidíme. Jsme zaslepení dobou. Víme, jak bychom žít měli, ale už nevíme, co bychom opravdu chtěli. Jak žít tak, abychom se mohli na smrtelné posteli usmát a pomyslet si, že lepší to být nemohlo, že jsme opravdu prožili život a můžeme odejít.

Tím se dostáváme k tématu, které mě trápí už docela dlouho. Lidé dělají práci, která je nebaví, naopak je ničí, unavuje. Je mi jasné, že to vždy nejde, aby člověk dělal, co by ho bavilo, ale aspoň se pokusit. Nemusíme být kosmonauti, zpěvačky a kovbojové, ale sakra v práci trávíme šílené množství času. Měli bychom se snažit najít takovou, která nás bude bavit nebo nám aspoň bude něco dávat na oplátku, nějak nás naplňovat. Ta představa, že za pět let začnu chodit do práce a budu každý den už jen otrávená, mě neskutečně děsí. Tohle není pro mě. To nechci. Chci se radovat ze života. Když už nepůjdu směrem, kterým se mám pustit, aspoň chci být spokojená jako Santiago před setkáním s králem.

No a přesně o tom to je. Znamení. Santiago za nimi šel a objevil svět. Naučil se množství věcí, zamiloval se, stal se alchymistou, porozuměl poušti a hlavně se našel. Byl to obrovský risk. Sama nevím, jestli bych na to měla. Někdo vám něco řekne a vy se zvednete a jdete tam, kde jste nikdy nebyli, jste tam sami a objevujete. Zní to šíleně, ale nestojí to za to? To je život.

Tenhle příběh mi leží na srdci a taky tam zůstane. Je to taková překrásná pohádka. Můžu o tomhle snít celé dny, už si ale nejsem tak jistá, jestli to tam s mým životem dopadne. Skončím časem jako ostatní, budu pracovat od rána do noci a nic z toho nebudu mít? Nebo se odhodlám postavit se tomu, zvládnu i těžší časy a nakonec budu šťastná a spokojená se svým životem? Jsem docela zvědavá dámy a pánové.

Hodnocení: 100 :D /5

Zlodějka knih

13. srpna 2016 v 11:23 | adminka |  Recenze
Autor: Markus Zusak
Překlad:
Vít Penkala
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2014
Počet stran:
528

thief

Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem. Dlouho očekávané české vydání mezinárodního bestselleru.

Zdravím. Konečně jsem zpátky. S blížící se maturitou jsem nebyla schopna si přečíst žádnou jinou knihu než učebnici. I když vám hodně lidí řekne, že maturita je naprosto easy věc, pořád je to důležitá část života, kterou si musíte projít. Byl to stres. Vypila jsem spoustu kávy a snědla dost sladkostí. Přečetla jsem nespočet stránek učiva, chodila nervózně po chodbách školy a brblala si, co jsem si chtěla zapamatovat. Nakonec jsem tam nacválala, mluvila 15 minut a bylo. Tolik měsíců očekávání a nervů ze mě spadlo téměř v okamžiku.

Docela mi trvalo, než jsem se opět rozečetla. Zlodějku jsem četla skoro dva měsíce. Byla jsem pořád v první půlce knihy a posunovala se po pěti stranách. Šílené. Konečně ale přišel ten chtěný zlom. Knihu jsem dočetla během týdne a už jsem stihla přečíst i další, která mě úplně dostala, ale o tom v další recenzi. Na jednu stranu jsem ale ráda, takhle se můžu do čtení zamilovávat pořád dokola. :)

Teď konečně ke Zlodějce. Na tu jsem se chystala už obrovsky dlouho. Film už byl v kinech před dvěma lety a od té doby mám tu knihu doma a kouká na mě. Dojem jsem trochu pokazila tím, že jsem ji četla takovou dobu. Naštěstí je tak dobrá, že se mi i tak zamilovala.

Co se asi líbí všem, a já nejsem výjimkou, tak to, že příběh vypráví smrt. To je naprostá nádhera. Až tak často se to v knihách nevidí a já si to moc užila. Zase trochu jiný pohled na svět. Líbí se mi, jak smrt mluví o duších, o tom, kolik mrtvých za války byla nucena odvést na onen svět i o tom, jak ji Liesel uchvátila. I když jedna z posledních scén byla tragická (mám na mysli bombardování), tak na ní bylo něco krásného. Totiž, když smrt odnášela všechny nám známé duše. Nevím, bylo to kouzelné. Především při popisu Hansovi duše, jak je lehoučká a přivítala ji s otevřenou náručí.

Celkově postava Hanse je úžasná. Má obrovské srdce. Miloval svoji ženu, Liesel, sousedy, Maxe a dovolím si říct, že nejspíš i lidi, které neznal. Pomohl, kde se dalo. Když dal chleba židovi při pochodu do Dachau, to byl vrchol jeho štědrosti. Byl potrestán až nepřiměřeně, ale i tak to udělal. Tohle je pořád aktuální situace. Když se něco takového děje na ulici, třeba když je někdo přepaden, někdo má nějaké zranění a leží uprostřed chodníku, šílená spousta lidí jen stojí a kouká. Jen hrstka z nás vykročí a zasáhne. Za tohle Hanse obdivuji.

Kdo asi další mohl přirůst k srdci? Že by Liesel? Jistě. Hlavní hrdinka. Děvče, které bylo naprosto a dokonale okouzleno knihami. Nic lepšího se nemůže stát. :) Našla v nich takovou vášeň, naučila se postupně číst, rozumět těžším slovům. I když Ilse kradla knihy, pořád byla tak nějak nevinná, a nikdo se na ni za ty kráděže ani nemohl zlobit. Byla válka, nemohla si knihy kupovat, ale ona je tak milovala, co mohla jiného dělat? Když začala číst ve sklepě, kde se schovávali před nálety, žasla jsem. Bylo to nádherné. Jak jí byli všichni vděční. Byla schopná odvést pozornost od toho, co se děje, od strachu o život, o rodinu, o známé, o své domovy. Takové mladé děvče. A pak že neexistují kouzla. :)

Moc jsem se těšila na film. Nevím, jak se to stalo, ale zase tolik mě neuchvátil. Trošku z toho viním dabing, měla jsem si to najít s titulky. Možná to bylo také to, že několik věcí bylo ve filmu jinak a tak nějak to pozměnilo význam. Nebo je kniha jednoduše až moc dobrá. :D

Rozhodně všem knihu doporučuji. Je to jedna z těch, kterou by si měl každý přečíst. Vidět válku z pohledu Němců má také něco do sebe. Ne všichni byli zaláskovaní do Vůdce tak, jak si myslíme. Bylo to trochu jinak. Možná prostě občas vidíme jen to, co vidět chceme.

Hodnocení: 5/5