Zlodějka knih

13. srpna 2016 v 11:23 | adminka |  Recenze
Autor: Markus Zusak
Překlad:
Vít Penkala
Nakladatelství: Argo
Rok vydání: 2014
Počet stran:
528

thief

Mladý australský autor sepsal silný, zajímavý a neobyčejně čtivý příběh. Jeho vypravěčem učinil Smrt. Smrt je zdánlivě nezúčastněný divák, s dokonalým odstupem, s osobitou perspektivou; má všechny předpoklady pro to být svědkem a vypravěčem. Ale příběh Liesel Memingerové je tak mimořádný, že i Smrt si musí přiznat zájem o živé lidi, dojetí z jejich utrpení, hořkost a úlevu z konců. I Smrt má srdce. Zusakova kniha se vydává na smutná místa, rozhodně ale není skličující. Kniha se stala záhy po svém vydání mezinárodním bestselerem. Dlouho očekávané české vydání mezinárodního bestselleru.

Zdravím. Konečně jsem zpátky. S blížící se maturitou jsem nebyla schopna si přečíst žádnou jinou knihu než učebnici. I když vám hodně lidí řekne, že maturita je naprosto easy věc, pořád je to důležitá část života, kterou si musíte projít. Byl to stres. Vypila jsem spoustu kávy a snědla dost sladkostí. Přečetla jsem nespočet stránek učiva, chodila nervózně po chodbách školy a brblala si, co jsem si chtěla zapamatovat. Nakonec jsem tam nacválala, mluvila 15 minut a bylo. Tolik měsíců očekávání a nervů ze mě spadlo téměř v okamžiku.

Docela mi trvalo, než jsem se opět rozečetla. Zlodějku jsem četla skoro dva měsíce. Byla jsem pořád v první půlce knihy a posunovala se po pěti stranách. Šílené. Konečně ale přišel ten chtěný zlom. Knihu jsem dočetla během týdne a už jsem stihla přečíst i další, která mě úplně dostala, ale o tom v další recenzi. Na jednu stranu jsem ale ráda, takhle se můžu do čtení zamilovávat pořád dokola. :)

Teď konečně ke Zlodějce. Na tu jsem se chystala už obrovsky dlouho. Film už byl v kinech před dvěma lety a od té doby mám tu knihu doma a kouká na mě. Dojem jsem trochu pokazila tím, že jsem ji četla takovou dobu. Naštěstí je tak dobrá, že se mi i tak zamilovala.

Co se asi líbí všem, a já nejsem výjimkou, tak to, že příběh vypráví smrt. To je naprostá nádhera. Až tak často se to v knihách nevidí a já si to moc užila. Zase trochu jiný pohled na svět. Líbí se mi, jak smrt mluví o duších, o tom, kolik mrtvých za války byla nucena odvést na onen svět i o tom, jak ji Liesel uchvátila. I když jedna z posledních scén byla tragická (mám na mysli bombardování), tak na ní bylo něco krásného. Totiž, když smrt odnášela všechny nám známé duše. Nevím, bylo to kouzelné. Především při popisu Hansovi duše, jak je lehoučká a přivítala ji s otevřenou náručí.

Celkově postava Hanse je úžasná. Má obrovské srdce. Miloval svoji ženu, Liesel, sousedy, Maxe a dovolím si říct, že nejspíš i lidi, které neznal. Pomohl, kde se dalo. Když dal chleba židovi při pochodu do Dachau, to byl vrchol jeho štědrosti. Byl potrestán až nepřiměřeně, ale i tak to udělal. Tohle je pořád aktuální situace. Když se něco takového děje na ulici, třeba když je někdo přepaden, někdo má nějaké zranění a leží uprostřed chodníku, šílená spousta lidí jen stojí a kouká. Jen hrstka z nás vykročí a zasáhne. Za tohle Hanse obdivuji.

Kdo asi další mohl přirůst k srdci? Že by Liesel? Jistě. Hlavní hrdinka. Děvče, které bylo naprosto a dokonale okouzleno knihami. Nic lepšího se nemůže stát. :) Našla v nich takovou vášeň, naučila se postupně číst, rozumět těžším slovům. I když Ilse kradla knihy, pořád byla tak nějak nevinná, a nikdo se na ni za ty kráděže ani nemohl zlobit. Byla válka, nemohla si knihy kupovat, ale ona je tak milovala, co mohla jiného dělat? Když začala číst ve sklepě, kde se schovávali před nálety, žasla jsem. Bylo to nádherné. Jak jí byli všichni vděční. Byla schopná odvést pozornost od toho, co se děje, od strachu o život, o rodinu, o známé, o své domovy. Takové mladé děvče. A pak že neexistují kouzla. :)

Moc jsem se těšila na film. Nevím, jak se to stalo, ale zase tolik mě neuchvátil. Trošku z toho viním dabing, měla jsem si to najít s titulky. Možná to bylo také to, že několik věcí bylo ve filmu jinak a tak nějak to pozměnilo význam. Nebo je kniha jednoduše až moc dobrá. :D

Rozhodně všem knihu doporučuji. Je to jedna z těch, kterou by si měl každý přečíst. Vidět válku z pohledu Němců má také něco do sebe. Ne všichni byli zaláskovaní do Vůdce tak, jak si myslíme. Bylo to trochu jinak. Možná prostě občas vidíme jen to, co vidět chceme.

Hodnocení: 5/5
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama